POSLEDNÍ MÍLE
26.4.-28.4. 2013
Proběhl víkendový srazík v rekreačním areálu Milovy na penzionu Poslední Míle u Poličky.
Akci pořádal Venca se ženuškou Stáňou a nebojím se napsat, že to měli zmáknutý na jedničku.
V pátek, když jsem přijel, tak se už soutěžilo ve střelbě, lidi do sebe cpali grilovaný krkovice, nasávali Plzeň a jedenáctkovou Poličku.
Něco jsem taky ochutnal a pososal. Sobotní vyjížďku měl organizátorskej pár vykoumanou ve stylu orientační soutěže, kde na několika bodech museli plnit úkoly a zodpovídat otázky do testu, kterej byl večer samozřejmě vyhodnocenej.
Střílelo se ze vzduchovky, pilo se pivo brčkem na čas, přenášely se lentilky z bodu A do bodu B, chlapi se trefovali připnutýma psacíma perama mezi nohama do flašek,házelo se koštětem a elektromotorem do dálky, měřily se kilometry a samozřejmě se vypisovaly úkoly na stanovištích.
Krásně jsme se projeli po rozhlednách a zajímavých koutech místního kraje. Proběhnul i dobrej obídek na doporučení organizátorů, po kterým v dalším úkolovým bodu jsme krásně promokli v přívaláku z bouřky.
Večer Venca se Stáňou vyhlásili vítěze soutěží, předali ceny. Během vyhlášení ale začly obsluhy nosit na stoly pečený předem objednaný kolena, který asi nebyly z prasete ale z mamuta. I Karel, kterej je zvyklej jezdit na spešl kolena do Lechovic prones, že je toho moc.
Akce to byla moc podařená a dobře zorganizovaná, líbilo se mi a těším se zas na další.
Až se mi sejdou nějaká fota, tak je sem hnedle pověsím!!
TAKHLE PARKUJE FÍŠA VARANA
O víkendu 31.5.-2.6. 2013 proběhnul srazík na penzionu
U Studničků ve Sloupu v Čechách.
V pátek jsme si s paní vzali volno z důvodu, že vyrazíme v dopoledních hodinách. Volno jsme sice měli, ale od rána lilo jak z konve, a tak jsme odjezd nijak nehrotili a v klidu jsme vyrazili až někde kolem jedný odpolední hoďky. Vyráželi jsme v nemokách, ale kus za Budějovicema přestalo lejt a cesta až do Sloupu byla bez lijáku. Večer se klasicky popilo, potančilo a zazpívalo, vše prostě zvesela, což se nedalo už říct o sobotním ránu. Od rána lilo jak z konve. Čekala nás vyjížďka a prohlídka místní sklárny s krčmou. No nic, řekli jsme, nejsme z cukru, tak jedéééém. Do sklárny to šlo, prohlídka byla taky super, holky si vyfoukli nějaký vázy, chlapi půllitry a jelo se dál. Lilo a lilo, já jsem asi po padesáti kilometrech začal mít podezření, že se mi v bundě okolo předloktí přelejvá v každým rukávu jakási loužička. Podezření se potvrdilo, když jsme zastavili na oběd, slez jsem z Varana, dal ruce dolů a z rukávů mi vyteklo po dvouch deci z každýho. Po obídku jsme usoudili, že víc mokrý už bejt nemůžeme a tak že na to už prdíme a vrátíme se na penzion, kam už Alešek volal dopředu, aby zatopili. Do mě se už pustila i zima, a tak na zahřátí hnedle po příjezdu měním Fíšovi řetězovku, probíhám horkou sprchou a desinfikuji Morganem. Večer opět probíhá za neustálý vytlemenosti, je plnej soutěží, který připravili Aleš a Anička a samozřejmě všudypřítomnýho chlastu. V neděli dopoledne sedláme stroj a mažeme směr Prag a Budweis, to co jsme si po cestě vyžrali za průtrže a vítr jsme si snad ani nezasloužili, dokonce jsme i třikrát u nás brodili díky místním povodním. Akce byla super díky Alešovi, Aničce a tej naší skalní bandě, co nikdy nic nezkazí!! Kdyby vám někdy Venca s Radimem chtěli ukázat v Transporteru nový gumy Karoo 3, tak tam nechoďte, přijdete po exkurzi se zvedlou nohou a trojkou v krvi, pneu byla jen záminka, bylo třeba vyžrat Morgena :-)
Fotky od Venouška jsou ta...ta...TADYYY
Postřehy ze srazu vyjádřil i Peťa Řevnice neodolatelnou básničkou.
autor: PETRŘEVNICE
Jak to bylo ve Sloupu, aneb pravdivá výpověď jednoho motorkáře :
V pátek jsem vyrazil, přestalo pršet
Nářky mé manželky měly mě zdržet
Nikam prý nejezdi, zněla ta věta
Chystá se prý na nás snad konec světa
Jen co jsem vyrazil, obloha zjasněla
Co to zas ta moje Sibyla věštila ?
Slunce a teplíčko, silnice suché
Ještě že mé uši byly k ní hluché
Jen co jsem dorazil do toho Sloupu
S kalíškem v ruce hned v chlastu se koupu
Vybalit, převléci a honem dolu
Po dlouhé době ať zase jsme s polu
Novinky sdělujem, pijeme, zpíváme
K přesunu na pokoj těžce se zdvíháme
Pospat si stačíme jen trochu k ránu
V osm hvizd píšťalky dává nám ránu
Zelené trenýrky od Stáni fasujem
A na dvůr k rozcvičce rychle se stěhujem
Chvilku tam stojíme, mrznem a mokneme
Pak povel „snídaně“, ztuhle se pohneme
Spolkneme rohlíky, a fofrem oblíknout
Z tohohle výletu nejde se vyvlíknout
Nasadím přilbu a startuju motorku
Však místo varana měl jsem vzít ponorku
Místama pod vodou silnici nevidím
A v autech řidičům jen tiše závidím
Ve sklárně teplo je a trochu osychám
Cirkl nám vypráví, úžasem nedýchám
Pak zase do deště,jen tiše běduju
Co zbyde suchého na těle, tipuju
Kvalitní oběd nám náladu zvedá
Pak zase motorka, s čvachtnutím sedám
A fofrem do Sloupu, těším se do sucha
Pěkného večera žene mě předtucha
Do sprchy, večeře a zase chlast
Povídat, bavit se, vnímat tu slast
Rychle to utíká, hned je tu neděle
Ráno pak vůbec nechce se z postele
Venku zas prší a domů se nechce
Rozloučit nejde se jenom tak lehce
Nedá se svítit, skončit to muselo
Startuju, odjíždím, není mi veselo
Blížím se k Řevnicím, čeká mě šok
Berounka obvykle malý je tok
Dnes jako Benátky přijdou mi Řevnice
Řeka nám totiž zaplavila ulice
Věštba mé ženy se pozvolna plní
S varanem plaveme, voda se vlní….
Teď už jsem doma a plením ledničku
A Aleš ode mě dostává jedničku !
BRLOH
1.-3.11.2013
Ve výše uvedeném datu proběhl tradiční motosrazík v Brloze.
Jak jsem už psal v pozvánce, letos jsem nic pořádat nechtěl, ale zjistil jsem, že by to byla velká chyba.
Na přání většiny z vás jsem tedy setkání v Brloze udělal a myslím, že se to nadmíru vyvedlo. Účast byla na penzionu Na Hřišti dosti hojná, někteří oučastníci museli opravdu chrnět na zemi, na což se prý ale hned u výborný snídaně zapomnělo :-).
Z pátka na sobotu se ( jako už bejvávalo zvykem) nikdo nenacucal tak, aby mu ráno bylo šoufl. Takže ranní odjezd na vyjížďku proběhl u všech na jedničku. Počkalo se ještě na pár bikerů, co se přijeli v sobotu jen svézt na vyjížďku, koplo se do vrtulí a jelo se. Plán byl projet si část Šumavy (jako Volary, Kvildu, Modravu, Srní, Prášily a Kašperské Hory). Tahle část je na poježděníčko opravdu pěkná, ale my jsme jí měli, "tím že jsem jel já", zpestřenou o pěknou nadílku deště. Asi po deseti kilometrech za Brlohem začalo mrholit a při průjezdu Modravou už značně lilo. Nu nic, z cukru jsme nebyli, tak jsme se nerozpustili. V Prášilech jsme zastavili v restauraci dát si něco na zub v domnění, že přestane pršet. Přestalo, ale jen jsme se oblekli, že budeme pokračovat, tak zase začlo poprchávat. Jak jsme ale sjeli níž do Kašperských hor, už vykouklo i sluníčko a i jízda začala bejt zajímavější. Měli jsme namířeno do elektrárny Temelín na prohlídku infocentra, ale po cestě jsme se ještě stavěli za Milunou a Vencou Konopníkovic, ve filmový vesničce Hoštice. Pravda, byli jsme ve stejný hospodě, co byla ve filmu, ale Miluna měla asi volno, tak tam nebyla. Co byla ale kuriozita? Při pití kávy na zápraží proslulý hospůdky jel okolo bez helmy tak třicetiletý týpek na starý Jawě 250. Jediný, co kdo pronesl: "hele čum, vole, Venca jede".
Nu nic, po kávě jsme to z Hoštic vzali přes Bavorov směr Temelín. Po cestě měli ale kluci ještě jedno zpestření ve formě Ríšova pádu. Kluci se nám za Netolicema ztratili, tak celá parta čekáme v domnění, že špatně odbočili. Po chvíli volám Mácovi a dozvídám se, že špatně neodbočili, ale že si při brždění před přechodem pro chodce Ríša s Varanem lehnul. Nic by se nestalo, kdyby si s motorkou jen lehnul, ale navíc to světlem napálil ještě přímo do Mildovo Varana, a tak vznikla nepříjemná škoda. Ríša byl jen natlučenej, žádná zlomenina, tak alespoň tak. Bylo nám ho líto, ale tak to chodí. Jsou to jen dvě kola a stát se to může každýmu. Prostě jak se říká: "přepálils předek" :-)
Důležitý je, že se nic vážnýho nestalo, praskaly jen plasty a ne kosti, takže to dej Ríšo do kupy a na jaře tě zase čekáme!!! (prosím, nepleťte si tohoto Ríšu s Křenyho švagrem Ríšou, kterýho všichni znáte!!)
Máca, Plameňák a Milda zůstali s ním, než mu přijel odvoz a my jsme zatím navštívili Hněvkovickou přehradu a infocentrum jaderný elektrárny Temelín. Tam nám povyprávěla sympatická paní průvodkyně, Bořkem nazvaná Sovička, jak elektrárna funguje a všechno co se jejího provozu týká. Po prohlídce se přejelo už potmě opět k Západovi do Brloha, kde se vše řádně prokonzultovalo u píva a slivovice.
Něděle pro některý byla už horší, jak vstáváním, tak i jízdou domů, např.Ladík jel 470 km do Karviné v dešti.
Bylo fajne, myslím, že parta se sešla výborná, tak všem moc děkuji za víkend plnej pohody a srandy. Obzvlášť díky kamarádům jako Fíšovi s bráchou, Bůčovi, KTMartíkovi, kteří dorazili na pokec autem a to ne-malý kilometry.
Díky všem!!!
Tady jsou fotky, které jste mi naposílali. Fotky jsou na přeskáčku a některé jsou si tam třeba i podobné.
